Historie domu čp. 492 v 19. a 20. století

Nárožní dům čp. 492 (k. ú. Brno-město) na parcele č. 413 se nachází na křižovatce ulic Orlí a Josefské. Od 24. května 1867, kdy bylo v Brně zavedeno číslování domů v ulicích, byl označen orientačními čísly Orlí 18 – Josefská 2. Stávající rozlehlá čtyřpatrová budova výrazně akcentuje nároží bloku. Dům se nachází na území Městské památkové rezervace Brno a je nemovitou kulturní památkou evidovanou pod rejstř. č. 48129/7-7443 v Úředním seznamu kulturních památek, vedeném při Ministerstvu kultury ČR.

Tento dům nechali postavit manželé Ftáčníkovi na místě původní nemovitosti, zakoupené 1. dubna roku 1889 od Eleonory baronky Gussich, rozené Emingerové. V té době baronka nemovitost zastavila Cyrillo-Methodějské záložně v Brně za 75 000 zl.¹, její následný prodej Ftáčníkovým se uskutečnil za 100 000 zl.²

Manželé Ftáčníkovi pocházeli z Brna. Hugo Ftáčník se narodil 1. dubna 1865 v Líšni (nyní Brno-Líšeň) a pokřtěn byl 4. dubna 1865 v tamním kostele sv. Jiljí jako Hugo Antonín (v matričním zápisu Anton) Ftáčník. Jeho otec Josef Ftáčník, domkař a obchodník v Líšni čp. 241, byl synem mlynáře Aloise Ftáčníka z Veletic. Matka Berta, rozená Hašková, byla dcerou obchodníka Vincence Haška, obchodníka v Tvarožné, a Valburgy, rozené Dibowské.³ Hugo Ftáčník se zřejmě od mládí věnoval obchodu. V roce 1891 byl členem přípravného výboru nové profesní obchodnické organizace, která byla ustavena 24. ledna 1892 v Brně s názvem Obchodnická jednota pro Moravu s Slezsko. Byl tehdy zvolen i do výboru představenstva jako Hugo „Ptáčník“, disponent koloniálního velkoobchodu.⁴ Z dalších souvislostí vyplývá, že jako disponent pracoval ve firmě svého budoucího tchána, Eduarda Březowského, obchodníka s kuchyňským náčiním a smaltovaným nádobím (srov. reklama v příloze).

Josefa Ftáčníková, rozená Březowská, se narodila 13. ledna 1873 v Brně a byla pokřtěna v kostele sv. Janů jako Josefa Gabriela Marie, dne 26. ledna.⁵ S rodiči Eduardem a Josefou Březowskými bydlela v domě na Dornychu č. 7.⁶ Její otec založil obchod s kuchyňským náčiním a smaltovaným nádobím v roce 1845. Možná již od počátku, přinejmenším však od roku 1859, sídlila jeho firma v původní zástavbě v Orlí 18, kde měla pronajaté prostory. Vyplývá to ze stavebního povolení k úpravě výkladce v tomto domě pro Březowského z 1. září 1859.⁷

Josefa Březowská a Hugo Ftáčník byli oddáni dne 3. dubna 1892 v minoritském kostele sv. Janů. 17. června následujícího roku se novomanželům narodil syn Hugo Eduard Josef⁸, o kterém neexistují žádné další zprávy.

Po svatbě se Hugo Ftáčník osamostatnil a převzal firmu svého tchána. Dle živnostenského oprávnění z 30. června 1892 (viz přílohy) obchodoval s veškerým zbožím bez koncese. Firma se nazývala „Eduard Březowskys Nachfolger Hugo Ftáčník“ a sídlila nadále na Orlí 18 (srov. vývěsní štít na fotografii starého domu z roku 1901 v příloze).⁹ V obchodě se mu zjevně dařilo. Po tchánovi navíc zdědil dům na Dornychu (viz níže dle smlouvy z roku 1929). V roce 1898 koupil od baronky Gussich nemovitost na Orlí 18, a v roce 1902 vystavěl na parcele monumentální novostavbu, která si svůj vnější vzhled zachovala dosud. Na nedatované kolorované reklamní pohlednici, kterou zřejmě krátce poté vydal (viz přílohy), hrdě zdůraznil, že firma Ftáčník sídlí „ve vlastním domě“.

Vedle obchodu začal zřejmě spekulovat s nemovitostmi. V letech 1907–1910 vlastnil zámek Slavičín (o. Zlín).¹⁰ Dne 4. dubna 1914 koupil od Marie Hodákové za 800 000 K statek Troubsko (o. Brno-venkov).¹¹ V roce 1928 koupil dům na Pařížské ulici č. 4 (nyní Koliště) v Brně (viz níže dle smlouvy z roku 1929). Hugo Ftáčník zemřel v roce 1929.

Vdova Ftáčníková po smrti manžela pronajala statek Troubsko Jan Horskému a dne 29. května 1929 s ním uzavřela kupní smlouvu, podle níž mu prodala všechen rodinný majetek. Jednalo se o tři domy v Brně, včetně domu čp. 492 v Orlí 18 – Josefské 2, statek Troubsko a polnosti v Popůvkách. Smlouva měla nabýt účinnosti v den její smrti.¹² Jan Horský v roce 1939 uprchl z protektorátu do Francie, po její kapitulaci následně do Anglie, kde vstoupil do československé armády.¹³ V dubnu 1942 byla Josefa Ftáčníková deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, kde v blíže neurčený den zemřela. Dům v Orlí 18 byl 14. května 1942 zabaven státní policií.¹⁴ Po válce podal u Okresního civilního soudu pro Brno-město návrh na prohlášení J. Ftáčníkové za mrtvou. Soud 14. května 1946 za den smrti určil 1. květen 1945.¹⁵ Na základě tohoto usnesení vstoupila v platnost kupní smlouva z roku 1929 a Jan Horský se stal mj. i majitelem domu čp. 492. Ovšem ne na dlouho. Na návrh ÚNV Brno byla na dům k 19. říjnu 1951 uvalena národní správa, a následně se 6. července 1954 právo vlastnické zapsalo na Československý stát ve správě MěstNV v Brně.¹⁶ Na základě restitučního zákona byl v roce 1994 vrácen dům dědicům po Janu Horském, který zemřel v roce 1968, a to vdově Marii a synům Janovi a Martinovi. Od roku 2010 je výlučným vlastníkem domu Jan Horský ml.

Stavební vývoj domu čp. 492

Dispozice a podoba původního domu na parcele čp. 492 je známá z dochovaných plánů a dobových fotografií (viz přílohy). Jednalo se o dvoupatrový dům s mansardovou střechou s protáhlým obdélným pavlačovým dvorem. Dům byl přístupný z Orlí ulice. V ústí průjezdu byl osazen edikulový portál s půlkruhovým záklenkem s výrazným klenákem v ose. Dle fotografií z roku 1901 byly v přízemí v celém rozsahu obchody a krámky (viz přílohy). Obchodní firma Ed. Březovského a H. Ftáčníka užívala prostory při nároží. Výkladec či výkladce nechal Ed. Březovský upravit v roce 1859.

H. Ftáčník podnikl první stavební úpravy domu dle dochovaných plánů bezprostředně po jeho zakoupení ještě v dubnu 1898 (viz přílohy). Na podzim téhož roku a poté v roce 1900 pořídil přinejmenším do části přízemí osvětlení svítiplynem.¹⁷ V roce 1901–1902 nebo až v roce 1902 nechal na místě starého domu postavit monumentální novostavbu. K této stavbě se však nedochovala žádná dokumentace a autentickou podobu nového domu známe jen z historických pohlednic a fotografií.¹⁸ V nároží domu a po stranách na konci průčelí v Josefské a Orlí ulici byly nízké atiky s pilíři, na nichž stály plastiky rozkřídlených orlů. Dle reklamní kolorované pohlednice vrcholila atika v nároží štítem se jménem stavebníka (viz přílohy).¹⁹ Architekt nebyl dlouhou dobu známý. Pravděpodobně poprvé v první polovině 20. století byla stavba v literatuře připsána brněnskému rodáku a staviteli Maxi Matzenauerovi na základě srovnání s domem na Minoritské 8.²⁰ Matzenauerovým dílem se poté letmo zabýval J. Sedlák.²¹ Systematicky však tvorbu stavitelské rodiny Matzenauerů sledoval P. Zatloukal, který od roku 1981 publikoval postupně i biografické údaje a sestavil zatím nejúplnější seznam dosud známých staveb M. Matzenauera.

Max Matzenauer (1875–1940) byl synem stavitele Karla Matzenauera (1833[?]–1901). V letech 1889–1893 studoval na německé státní průmyslové škole v Brně a poté snad na polytechnice v Brně. V publikovaném výčtu děl, především nájemních domů (Trnitá 16, 1903; Bratislavská 44, 1903-1904, 1907; Mendlovo nám. 12, 1903; Pellicova 10, 1903; Drobného 44, 1904; Minoritská 8, 1904; Novobranská 16, 1904; Podnásepní 34, 1904; Bratislavská 21, 1905; Kobližná 18, 1905; Orlí 11, 1905; Veselá 2, 1906; Dvořákova 12, 1906; Vachova 3, 1907; Křenová 23, 1909 nebo 1910) stojí dům na Orlí 18 z roku 1902 na samém počátku.²²